BIOREZONANCE - Historie jevu

Objev jevu biorezonance se datuje v první polovině 20. století. První teoretický předpoklad vytvořil již v roce 1905 A. Einstein svojí geniální rovnicí E=mc². Slovy řečeno - vše je energie. S tím korespondující postulát zní:

Louis Victor Prince de Broglie : Existuje dvojitý aspekt hmoty - jednou jako částice a jednou jako záření (Nobelova cena za fyziku 1929).

Druhý teoretický předpoklad objevu tohoto jevu je objev elektrické energie a posléze jejího universálního využití a rozšíření.

Princip působení frekvenčních generátorů na živé organismy popsal a praktikoval jako první srbský génius Nikola Tesla. V jeho životopisu je uvedeno:

Nervózní a neustále vyčerpaný Tesla začal experimentovat s léčivými vlastnostmi svých oscilátorů a brzy začaly prosakovat zprávy o pozoruhodných účincích těchto přístrojů. Tyto vysokofrekvenční "posilovače vitality" vyzařovaly univerzální léčivé prvky, které - když se správně aplikovaly - pomáhaly tělu "setřást všechny choroby" prohlásil jeho současník MUDr. F.Finch Strong. "K výsledným účinkům patří zvýšení síly, apetitu a váhy, navození přirozeného spánku a odstranění škodlivin z těla. (28,29)

Tesla věřil, že elektřina je nejlepším lékem. "Mé vysoké frekvence," říkával Tesla "mají antibakteriální a silně ozdravné účinky" a denně je aplikoval sám na sobě. Elektřina se stala novým všelékem. Přesto Tesla tento pro sebe okrajový výzkum opouští a na jeho místo nastupuje nový génius, který posunul nové léčení nemocí pomocí elektřiny o značný rok vpřed. Tím člověkem byl americký vědec Dr. Royal Raymond Rife, kterého můžeme považovat za otce biorezonance. Byl to špičkový vědec a mikrobiolog, který vyvinul optický mikroskop, poskytující velmi vysoké zvětšení a rozlišení. (28)

V letech 1921-1922 Rife při pozorování živých bakterií a virů pod svým speciálním mikroskopem zjistil, že jednotlivé druhy mikroorganismů reagují na elektrické frekvenční pole. Zpozoroval, že když vystaví tyto patogenní mikroorganismy určitým frekvencím, po krátké chvíli je rozrušena jejich membrána a mikroorganismy hynou. Od tohoto objevu se Rife věnoval tomuto fenoménu až do své smrti.

Pozorováním dospěl k závěru, že elektrické frekvenčně kladně vyvážené pulsy dokážou tyto mikroorganismy zničit, nebo narušit jejich "maskovací" obal na membránách, který mate náš imunitní systém. Po narušení obalu imunitní systém začne tyto mikroorganismy ničit a dochází tak k samovolnému uzdravení. (29)

Postupně vytvořil seznam frekvencí získaný pečlivou metodou ladění generátoru zvukového kmitočtu současně s pozorováním patogenního vzorku pod jeho unikátním mikroskopem. Při tomto pozorování byl poprvé popsán zcela nový jev - tzv. pleomorfismus ("přeměna" patogenu v určitém prostředí na zcela jiný patogen.

Rifeho seznam obsahoval naprosto přesné frekvence 15 000 různých bakterií a virů, které získal během svých dlouhých a velmi náročných výzkumů. Pomocí těchto frekvencí demonstroval před lékařskou komisí např. u 14 beznadějně nemocných pacientů s rakovinou účinky svého generátoru. Celá léčba spočívala zjednodušeně v tom, že pacienti byli třikrát týdně na tři minuty vystaveni záření Rifeho generátoru s plazmovým zářičem, který přenášel bez fyzického kontaktu přesně nastavené frekvence. Měl stoprocentní úspěch a všichni tito pacienti byli během cca. tří měsíců vyléčeni.(25)

Royal Raymond Rife se narodil v roce 1888.. Po svých studiích na John Hopkins University Rife vyvíjel technologie, které se ještě dnes běžně používají v optice, elektronice, radiochemii, biochemii, balistice a letectví. Na základě těchto znalostí vyvinul i generátor frekvencí pro ničení choroboplodných zárodků, bakterií a virů v lidském těle. V průběhu 66 let projektoval a stavěl lékařské přístroje. Pracoval pro firmu Zeiss Optic, pro vládu USA a pro několik soukromých investorů. Zemřel v roce 1971 ve věku 83 let.

Za svojí práci obdržel 14 významných světových ocenění a získal čestný doktorát university v Heidelbergu. (26)

Nebyl jediný. O něco později došla k podobnému závěru i skupina vědců pod vedením profesora Harolda S. Burra z lékařské fakulty univerzity Yale. Za účasti mnoha biologů a vědců vysokých škol vznikl v letech 1930 – 1935 výzkumný program, jehož výsledek může být shrnut v následujících větách: “Veškeré živé organismy mají elektrická pole a jako důsledek mají i pole magnetická. Tato pole mizí po smrti organismu.” Burrův výzkum též ukázal, že i zdravé orgány a orgánové soustavy vyzařují elektromagnetické vlny s charakteristickou frekvencí a charakteristickým frekvenčním vzorkem. (30)

Také francouzský výzkumník a vědec Antoine Prioré konstruoval a testoval v průběhu let 1950 až 1970 elektroterapeutické léčivé přístroje s překvapující účinností.

Po dlouhé době, kdy byl vyvíjen obrovský tlak na zapomnění těchto terapií, přichází americký novinář Barry Lynes s knihou "The Cancer Cure That Worked", kde odhalil veřejnosti pravdu o Dr. R.R.Rifovi. (Tato kniha vyšla českém překladu v r. 2010.)

Dalším pionýrem na poli biorezonance byla američanka Dr. Hulda Regehr Clark (1928-2009). Tato žena studovala biologii na Saskatchewanské Universitě v Kanadě. Po absolutoriu a dalších dvou letech studia na McGillově Univerzitě, začala studovat na Universitě v Minnesotě biofyziku a fyziologii buněk. Doktorát obdržela v roce 1958.. V průběhu svých výzkumů znovuobjevila ničení patogenních mikroorganismů frekvenčními impulsy a propracovala mnoho postupů a metod pro netradiční léčbu téměř všech nemocí. Její hlavní přínos spočívá v tom, že se nebála perzekucí a falešných osobních obvinění a praktické výsledky svých výzkumů zveřejnila v několika svých knihách, které vydala po sobě ve velmi krátké době. Tyto informace se tak dostaly k široké veřejnosti. (24)

I výsledky testů z jiných mezinárodních renomovaných výzkumných center z poslední doby, jako je skupina profesora H. Hämäläinena na Vysokém učení technickém v Helsinkách, prokázala existenci endogenních bioelektrických oscilací. (33)

Prof. PA Anninos Democritus (University of Thrace v Alexandropoli, Řecko) prokázal v sérii Evidence based výzkumných studií souvislost mezi patologickými procesy a změnami ve frekvenčních vzorech. (31, 32)

A konečně - poslední popisovanou kolébkou biorezonance se stal německý Mnichov, kde v roce 1976 založil pan Brügemann firmu Brügemann GmbH, později Regumed GmbH. Ve spolupráci s Dr. Morellem - duchovním otcem této nové terapie - vznikl přístroj BICOM, který se od všech předchozích liší využitím vlastních vzorků pacienta a zpětné vazby. Od prvních typů byl tento přístroj stále zdokonalován až k poslednímu modelu - BICOM-optima. Tento přístroj bude podrobněji popsán dále. (33)

Rezonance jako obecný jev

Rezonance je definována jako shoda frekvence vlastních kmitů soustavy s frekvencí zdroje, kdy silné rytmické vibrace jednoho objektu vyvolávají slabší rytmické vibrace stejné frekvence u jiných objektů.

Byla objevena Galileo Galileem při jeho výzkumech s kyvadlem a strunami hudebních nástrojů po roce 1602. (34)

Rezonanční jevy se vyskytují u všech typů kmitání a vln: Existuje mechanická rezonance, akustická rezonance, elektromagnetická rezonance, nukleární magnetická rezonance a další.

Elektrická rezonance je jev, který nastává v elektrickém obvodu, který je schopen elektrického kmitání (elektrický oscilační obvod), je-li buzen vnějším periodickým zdrojem s kmitočtem shodným s kmitočtem vlastních elektrických kmitů obvodu. (34)

Nukleární magnetická rezonance (NMR) využívá skutečnosti, že protony, stejně jako neutrony, mají určitý vlastní moment - spin, díky němuž získává celé atomové jádro určitý magnetický moment.

Rezonance jako obecný princip se objevuje dokonce v mechanice vesmírných těles: Laplaceova rezonance nebo též komensurabilita je vlastnost pohybu dvou těles ve sluneční soustavě, při které jsou jejich doby oběhu v poměru malých celých čísel. V takovém případě nastává mezi tělesy na základě gravitační vazby rezonance, která ovlivňuje stabilitu tohoto uspořádání. (34)

Ve fyzice znamená rezonance snahu systému kmitat na větší amplitudě více při určitých frekvencích než u ostatních. Tyto frekvence jsou známy jako rezonanční frekvence. Při těchto frekvencích mohou i malé pravidelné síly způsobovat velké amplitudy kmitů, protože systém uchovává energii kmitání.

Při rezonanční frekvenci dosahuje amplituda nucených kmitů větší hodnoty, než by odpovídalo výchylce způsobené vnější silou při jiné frekvenci. Nastává rezonanční zesílení nucených kmitů. Toto rezonanční zesílení může být tak velké, že může dojít i k destrukci materiálu, který rezonuje. Známý je např. jev, kdy pochodující vojáci mohou vojenským krokem zničit most.

Princip biorezonance

Z výzkumu Harolda S. Burra (30) vyplývá, že každá struktura živé tkáně má svoje frekvenční spektrum, které je pro ni charakteristické. Elektromagnetická působení mají základní význam v organizaci, struktuře a funkčnosti živých systémů, jak ve zdravém stavu, tak i v případě onemocnění. V buňkách a mezi buňkami neustále probíhá prostřednictvím elektromagnetických vln výměna informací.

Biorezonanční metoda je založena na předpokladu, že fyziologické procesy v těle jsou kontrolovány a regulovány nejen chemickými procesy, ale i elektromagnetickými impulsy substancí a systémů. Navíc předpokládá, že orgány, orgánové oblasti a orgánové systémy ve zdravém těle vykazují charakteristické frekvenční vzory a že každý zásah do těchto frekvenčních vzorů může vést k významnému narušení rovnováhy v organismu. Biorezonanční terapie infektů využívá jevu destrukce, uvedeného výše Mikroorganismy jsou vystaveny jejich kritické frekvenci o dostatečné intenzitě. (Kritická frekvence znamená analogii vlastní frekvence ve fyzice, je to frekvence, na níž je mikroorganismus citlivý). Při vystavení mikroorganismu působení této frekvence je při pozorování v mikroskopu jasně viditelné, jak dochází k rozpadu mikroorganismu. Jeho membrána se vlivem rezonance rozkmitá tak, že tyto kmity nevydrží a praskne. Imunitní systém pak běžným způsobem odklidí mrtvá těla mikroorganimů jako běžný odpad.. (35) To však zatím neřeší terén, tedy prostředí, kde mikroorganismus žil a kde měl příhodné podmínky.

Koherence a energetika v biologických systémech

Zájem řady fyziků vyvolala Fröhlichova práce z roku 1968. Herbert Fröhlich (1905 – 1991), anglický fyzik německého původu zabývající se rovněž supravodivostí, navrhl několik myšlenek, které se týkaly kvantových procesů v biologii. Podle Fröhlicha kvantové procesy umožňují přenos energie uvnitř membrán neuronů v důsledku přenosu koherentních vlnění beze ztrát, podobně jako u supravodivého efektu. Fröhlich vyslovil myšlenku, že uspořádání molekul v buněčných membránách v kvantum koherentního stavu (z makroskopického pohledu) může být dosaženo působením minimálního množství energie. (37) Tím položil možné teoretické základy pro citlivost organismu vůči velmi slabým polím.

Shrnutí základních Fröhlichových myšlenek:

Typickým rysem biologických makromolekul a struktur jsou významné polární a polarizační vlastnosti, vibrace doprovázené polarizačními vlnami. Ty generují elektromagnetické pole, které může na velkou vzdálenost zprostředkovat interakce s jinými molekulami nebo strukturami. Biologické molekuly a organické struktury mají vlastnosti nelineárních systémů, kdy se energie dodávaná zejména z metabolických zdrojů nepřevádí na teplo a vytváří termodynamicky nerovnovážné rozložení energie v určitých stupních volnosti, která je podmíněna spektrálním přenosem energie.

Schumannovy rezonance

V (38) jsou označením „Schumanovy rezonance“ chápány kvazistojaté elektromagnetické vlny, které existují v zemském elektromagnetickém prostoru (oblast mezi povrchem Země a ionosférou), které byly prvně předpovězeny německým fyzikem Prof. W. O. Schumannem v letech 1952 až 1957 a poprvé detekovány v roce 1954 ve spolupráci s Königem.

Tyto rezonance se objevují v několika frekvencích, konkrétně 7,8; 14; 20; 26; 33; 39; 45 Hz 1-+0,5 Hz., přičemž síla účinku ubývá se vzrůstající frekvencí.. (39,40)

Fyzik Heaviside (1850 - 1925) zjistil odraznou ionizovanou vrstvu v zemské atmosféře, která tvoří horní hranici výskytu „Schumannových frekvencí“. Tato Heavisideova vrstva je částí ionosféry a nachází se přibližně 95 km -130 km nad Zemským povrchem (36)

Byla provedena studie, kdy byly ponechány živé buňky v prostoru, kde působily Schumannovy rezonanční frekvence, bylo zjištěno, že tyto frekvence způsobují stínění okolních elektromagnetických polí. To vede k tomu, že u těchto buněk se projeví jejich větší imunitní ochrana buněk, což snižuje výskyt patologických chemických dějů v buňkách. (36)

Vliv Schumanových frekvencí na lidský organismus

Význam Schumannových rezonancí při ovládání lidského biorytmu potvrzují i pozorování na skupině studentů, kteří byli delší dobu ubytováni v bunkru zcela odstíněném od Schumannových rezonancí. Ukázalo se, že se porušily jejich biorytmy a začaly se vyskytovat příznaky nevolnosti. Podobné příznaky byly zjištěny u prvních kosmonautů. Teprve po instalaci frekvenčního generátoru do kosmických kabin, došlo k odstranění těchto problémů. (42)

Organismus jako fyzikální objekt

Organismus člověka funguje jako elektromagnetický systém. Jeho molekuly a atomy jsou elektricky polarizovatelné elementy. Protože jsou nositelem náboje, buňky jsou dipolární, emitují záření o rozdílných frekvencích a jsou schopny absorbce elektromagnetických impulsů. (42)

Biorezonanční terapie Bicom je terapeutická metoda pracující s elektromagnetickými frekvencemi přirozeně vysílanými pacientem. Princip metody spočívá v tom, že patologické frekvence jsou snímány z pacienta a použity přímo v terapii k eliminaci léze. (43)

Tato metoda díky svému principu nemá vedlejší škodlivé účinky, dokonce může napravit vedlejší účinky jiných tradičních terapií. Pracuje v několika úrovních současně - energetické, humorální, hormonální, buněčné, imunologické, nervové, organické a funkční úrovni. (44)

Vlivy, které působí v biorezonanční terapii, aktivují autoreparační schopnosti těla a způsobují návrat organismu ze stavu, ke kterému došlo vlivem vnějšího patologického působení. Důkaz této metody byl proveden díky pokusům na tkáňových kulturách, na živých organismech a klinickými studiemi. (45)

Člověk jako složitý živý systém představuje z tohoto pohledu rozsáhlý soubor frekvencí. I všechny tělové a tělesné substance vykazují charakteristická spektra. Každý orgán a struktura má specifické spektrum elektromagnetických frekvencí, jedinečné pouze pro něj. Plné spektrum elektromagnetických frekvencí pacienta má dvě složky: fyziologickou a patologickou. Fyziologické frekvence, jsou ty, které pocházejí ze zdravých orgánů. Patologické frekvence vznikají, když jsou křehké procesy řízení ovlivněny vnějšími nepříznivými vlivy. Pokud je regulační systém není schopen adekvátně kompenzovat, ústí tato narušení ve fyzické projevy onemocnění.

Testování za pomocí biorezonance spočívá vlastně ve srovnání vlnových charakteristik pacienta s etalonem fyziologických frekvencí. Tento popsaný princip dává vzniknout biorezonanční terapii, která, velmi zjednodušeně řečeno, odstraní patologické spektrum a nahradí jej fyziologickým, čímž vyřeší i problém terénu vnímavého pro patologické procesy, zmíněný výše. Pacient toto vnímá jako uzdravení. (46)

Přístroj Bicom

Biorezonanční přístroj Bicom se používá v západní Evropě již více než 30 let v lékařství a přes 15 let ve veterinární medicíně. Ve Švýcarsku je léčba na přístroji Bicom u vybraných terapeutů hrazena zdravotními pojišťovnami.

Do Československa se dostaly přístoje až po revoluci v r. 1989. Jako jeden z prvních začal v roce 1991 přístroj používat MUDr. Josef Pekárek, který díky dobrým zkušenostem s přístrojem založil a provozuje vlastní zdravotnické zařízení Naturcentrum Salvea v Praze-Zahradním Městě. Jeho výsledky a trvalý zájem pacientů jsou tou nejlepší referencí. V České republice je více medicínských pracovišť zabývajících se léčbou na přístroji Bicom. MUDr. Koželuhová V Plzni, MUDr. Špaček a MUDr. Lichnavský v Ostravě, MUDr. Jadrná v Mohelnici, RNDr. Kosnarová v Rožnově p. R., MUDr. Kucharský v Třebíči a další. Poměrně velké množství terapeutů je na Slovensku.

Svým principem se tento přístroj velmi odlišuje od výše uvedených přístrojů. Jeho unikátnost spočívá ve využití zpětné vazby a vlastních vzorků pacienta. To činí terapii pro každého pacienta absolutně individuální. Dokonce je jiná terapie pro stejného pacienta v různých časech, neboť mezitím nutně prodělal určitý vývoj. Proto pacientovy vzorky jsou používány vždy pouze aktuální.

Koncepce léčby na přístroji Bicom spadá pod tzv. holistickou medicínu, tedy chápe pacienta jako celek. Proto mohou být zjištěny a léčeny skutečné příčiny onemocnění, které bývají často skryté. Přístrojem Bicom je možno ovlivnit jakoukoli patologii, kontraindikace tato léčba vzhledem ke svému principu nemá. Pouze z forenzních důvodů se nedoporučuje provádět biorezonanční terapii v prvním trimestru těhotenství a u pacientů s kardiostimulátorem nebo implantáty se nedoporučuje umisťovat magnetické elektrody do blízkosti kardiostimulátoru nebo implantátu. (47)

Vlastní frekvenční vzorky pacienta se snímají prostřednictvím vstupních elektrod. V přístroji jsou elektronicky modulovány do terapeutických frekvencí a těmi je pacient pomocí výstupní elektrody ošetřen. Při terapii se využívá zpětné vazby; pacient na vstupu je ovlivněn výstupním signálem, čímž se v průběhu terapie mění vstupní signál. Změna vstupního signálu nutně vyvolá změnu výstupního signálu. Tento princip je patrný z následujícího schematu:

Působení terapie probíhá prostřednictvím rezonance fyziologických frekvenčních vzorků, vedených do organismu, s patologickými rušivými frekvencemi, obsaženými v těle.

Přístroj využívá tzv. biologický filtr. Tato část přístroje separuje patologickou část signálu přicházející od pacienta od fyziologické části komparací se spektrem fyziologických signálů.

Díky němu jsou v přístroji možné následující typy zpracování signálu:

• A : předávací režim, signál nezměněn, používá se, pokud je na vstupu lék
• Ai : inverzní režim signál se zrcadlově obrácenou fází, používá se, pokud je na vstupu patogen
• A+Ai : složky A a Ai se rytmicky střídají, použití pro reaktivně blokované pacienty
• H harmonická složka výstupu z biologického filtru
• Di : disharmonická složka výstupu z biologického filtru
• H+Di: suma předchozích dvou typů, nejčastěji užívaný typ

Poslední tři typy se používají pro zpracování signálu z pacienta, který obsahuje jak fyziologickou, tak patologickou složku. (47)

Prostřednictvím částečné nebo úplné neutralizace patologických frekvencí je podnícena popř. podpořena regulace vlastního těla. Rezonanční terapie BICOM podporuje tak organismus, aby se sám opět dostal do energetické, dynamické rovnováhy. Tato fyzikální regulace jde z principu ruku v ruce s biochemickou změnou, což je podloženo vědeckými studiemi.(46)

Princip působení rezonanční terapie BICOM lze popsat jednou větou následovně: „Redukce patogenní energie kmitání je zapříčiněna částečnou nebo úplnou neutralizací patologických komplexních oscilačních vzorků a tím dochází k podnícení regulace vlastního těla.“ S pomocí speciální elektroniky je výsledný výstupní signál transformován do magnetického signálu a pomocí modulační podložky předán pacientovi. Přes modulační podložku mohou být aplikovány dále dynamické multiimpulzní pakety (DMI), které vycházejí z principu Schumannových rezonančních frekvencí Země. Impulsní pakety mají podle nastavení přístroje BICOM 2000 aktivační nebo tlumící účinek. (47)

Z následujícího schematu vyplývá podrobnější zapojení přístroje včetně objasnění všech typů zpracování signálu, které přístroj nabízí.

Zdroj: (49, s. 4)

Z popsaného vyplývá, že přístroj Bicom díky svému principu a variabilitě léčby skrývá netušené možnosti terapie. Velmi záleží na kreativitě terapeuta, jak daleký bude úspěch léčby.

Přístroj Bicom má diagnostickou a terapeutickou část. Diagnostická část se nachází v jeho pravé části. Využívá techniku EAV - měření vodivosti v akupunkturních bodech. (EAV = elektroakupunktura podle Dr.Volla.) Každá odchylka naměřené hodnoty od 50 nahoru nebo dolů indikuje energetickou poruchu v okruhu meridiánu. V rámci biorezonanční terapie BICOM se měří zpravidla pouze 20 počátečních a koncových bodů meridiánů na rukou a na nohou. (47)

Hlavní přínos přístroje spočívá v jeho terapeutické části, kde se uplatňuje vlastní biorezonance. Je umístěna na panelu vlevo. Obsluha probíhá pomocí displeje, klávesnice a tlačítek.

Terapie probíhá pomocí velké škály předdefinovaných programů, které se navzájem liší parametry zpracování signálu. Je možné nastavit typ signálu, frekvenci signálu, zesílení a jeho průběh, intervalový průběh výstupního signálu, kolébání frekvence, doba trvání programu. Pomocí nastavení těchto parametrů je možné sestavovat si vlastní programy, popř. měnit některý z parametrů programů již přednastavených.

Před terapií výrobce doporučuje sejmout všechny kovové ozdoby těla, zejména řetízky, prstýnky, náramky a bateriové hodinky QUARZ (vadí taktovací frekvence zabudovaného krystalu) (47)

Doporučení po terapii:

• pít zvýšené množství tekutin
• 24 hod po terapii nepít alkohol a kávu

Reakce na terapii mohou být různé, pacient se může cítit unaven nebo naopak plný energie. Vzhledem k principu metody může po terapii nastat u pacienta stav, který je zván prvotní zhoršení. (Tento stav paradoxně svědčí pro úspěšnost terapie a spontánně odezní do několika hodin nebo dní.)

K eliminaci potíží pacient absolvuje rozdílný počet sezení, který závisí jednak na hloubce poruchy a jednak na vlastní pacientově reaktibilitě. Terapii je většinou při hlubších poruchách nutno opakovat, ale často pacient pocítí úlevu již po prvním sezení. (MUDr. Pekárek, ústní sdělení )

Převzato z diplomové práce Ing. Jany Maškové - BIOREZONANČNÍ TERAPIE U VYBRANÝCH PORUCH LUMBOSAKRÁLNÍ PÁTEŘE (ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ)
Studijní program: Specializace ve zdravotnictví B 5345