Postupem času se medicína dostává do stále jemnějších oblastí. Medicína ranného středověku spočívala převážně v mlhavých představách a domněnkách starověku. Postupně byl prozkoumán vnitřek lidského těla, jeho orgány, jejich stavba a funkce, krevní oběh, součásti krve, buňky, ale také bakterie, viry atd.
Nejpozději s prozkoumáním DNA a genů se dostala medicína v jedné oblasti, ve které hrají informace významnou roli, neboť DNA je nosičem dědičných informací. Když se člověk zabývá jen informacemi, je na místě otázka: Co je informace? Pokud je substance jen nosič informace, jak informaci předá?
Ale vraťme se nejprve k materii.
DNA je biologická, vláknitá makromolekula, uložená u člověka v chromozómech v jádře většiny buněk (molekula je částečka, která se skládá z nejméně dvou spojitých atomů). Nyní se medicína ubírá dál, proniká do stále jemnějších oblastí a dostáváme se k nejmenším chemicky nedělitelným elementům hmoty: atomům.
V současné době by se dalo říci, že atom je konečná stanice výzkumu medicíny a jejích možností. Přesto to není možné, i v molekulární biologii jsme daleko vzdáleni od skutečných řešení - především v oblasti chronických onemocnění.
Zřeknutí se substanční, chemické roviny a zahrnutí kvantové fyziky do medicíny je jediný logický a důsledný způsob.
Kvantová fyzika se zabývá vlastnostmi subatomárních částic (elementární částice). A zde se dostaneme k asi nejdůležitějšímu poznatku kvantové fyziky: Existuje dvojitý aspekt hmoty - jednou jako částice a jednou jako záření (Nobelova cena za fyziku 1929, Louis Victor Prince de Broglie).
To znamená, že ke každé částici hmoty patří také elektromagnetické pole, tedy také ke každé buňce, ke každému orgánu, každému původci atd.
„Stavebními prvky“ elektromagnetického záření jsou fotony. Fotony jsou částice světla (světelná kvanta), která se pohybují rychlostí světla.
Další bádání nás nyní vede do vysoce zajímavé a napínavé oblasti, která má rozhodující vliv na živé organismy: do oblasti biofotonů.
V minulých 20 letech se v této oblasti intenzivně bádalo na mezinárodní úrovni ve spolupráci s německým biofyzikem profesorem Albertem Popem.
Tak mohlo být dokázáno, že buňky fotony vyzařují a známí biofyzikové vycházejí z toho, že buňky komunikují přes „světelné blesky“. Tímto způsobem probíhá výměna informací, a sice rychlostí světla.
Nositel Nobelovy ceny Carlo Rubia (Nobelova cena v roce 1984), generální ředitel centra pro jaderný výzkum CERN u Ženevy, to formuluje velice názorně: „Sledujeme obyčejně jen hmotu, protože ji můžeme vidět a dotknout se jí. Daleko důležitější jsou kvanta vzájemného působení, která drží hmotu pohromadě a ovlivňují její strukturu.“ Toto dokládá také kvantová elektrodynamika, která kromě jiného také zahrnuje procesy vysokoenergetické fyziky, jako vytváření částic prostřednictvím elektromagnetického pole (Nobelova cena za fyziku v roce 1965, R. P. Freynmann, J. Schwinger, S. Tomonaga).
Kvanta střídavého působení, na které se odvolává profesor Carlo Rubia, otevírají úplně nový svět pro porozumění řídícímu mechanismu v živém organismu.
